Materiály: 01_itu_introduction (téměř celé), 03_itu_dialog (okrajově)
Komunikačními kanály jsou způsoby komunikace člověka a stroje. Takže vlastně všechny možné periferní zařízení. Obrazovka, klávesnice, myš, tiskárna, reproduktory… Všechny jsou založené na lidských smyslech – zrak, hmat, sluch, chuť a čich (ty poslední dva zatím nenašly uplatnění).
Co víc k tomu říct?
Jsou dva základní typ módů komunikace PC–uživatel:
Mód komunikačního rozhraní je tedy stav, kdy počítač reaguje jedinečným způsobem na vstupy od uživatele. Střídání více módů je obvykle nepřehledné, proto by se každá aplikace měla snažit módy příliš často aktivně neměnit.
Rozhraní používající aktivní komunikaci je například panel nástrojů v malování. Uživatel sám vybírá nástroj když se mu chce a pak následně uživatel sám určuje, kam se bude kreslit. Práce v příkazové řádce je aktivní: uživatel se rozhoduje, co napíše, jakou dávku spustí.
Pasivní komunikací se myslí stav, kdy počítač vznese dotaz a uživatel na něj odpovídá. Toho lze v GUI dosáhnout například dialogovými boxy.
Dialogové boxy se dělí na
Jak se implementuje modalita?
U příkazové řádky je ukázkou pasivní komunikace například dotaz „opravdu si přejete smazat soubor? Y/N“.
Je to v podstatě základní princip práce s GUI. Obecně jde o to, že je tok programu řízen různými událostmi (vstupy ze senzorů, kliknutí myší, tisknutí klávesy). V programu existuje nějaký naslouchač (listener, nekonečná smyčka), který čeká na přijmutí události. Po jejím přijmutí provede nějakou akci. U hardwaru je obdobně funguje systém přerušení.